Je jen velmi málo psaných historických dokladů o chovu setra před koncem 18 století,
Ale je jisté ,?e na Irském venkově bylo několik dobrých setřích psinců (dnes chovatelských stanic).Vůbec první zmínky jsou v podobě různých vyobrazení. Na
tapiserii z Bayeaux z 11 století jsou dva men?í psi dovezení z Anglie při náv?těvě Williama Normandského.Tito psi byli součástí darů,které si mezi sebou vyměňovali
tehdej?í vládci.Tyto dary se opakovaly po celá staletí a lze tedy předpokládat ,?e mezi
chovy loveckých psů stejných typů byl jistý kontakt a ?e docházelo k různým výměnám.
Ve Walesu se říká,?e Clan z Ivoru před 10 stoletím přijel ze ?panělska do Anglie se ?panělskými stavěcími psy a ti mněli stejné či podobné ohánˇky jako pozděj?í migrace psů ze ?panělska do Irska.
Francouzi míní ?e nejstar?í plemeno stavěcích psů při?lo z Anglie ve 14 století.Byl to bílý pes s prsními skvrnami a dlouhým více osrstěným ohonem(prutem).V 19 století bylo toto plemeno obnoveno a bylo podobné tě??í sortě
červenobílého Irského setra nacházející se v tu dobu v Irsku.Je zřejmé,?e zprvu nebyla u setrů vnímána barva jako charakteristická a nebo ?e mohli mít jakoukoliv barvu. V Dublinu 1698 byli černí a bílí setři,kteří byli popisováni jako angličtí ?panielové.
Obraz-autoportrét Sira Nicholase Bacona z roku 1625 s jeho stavěcím psem,červenohnědým na bílém základu,který byl popsán jako bezpochyby červenobílý
setr a byl uváděn jako irský setr,co? nebylo míněno jako zemně původu,ale jako druh
Dal?ím příkladem je obraz Van Dycka s loveckým psem z roku 1635.Pes s zářící srstí a bílým pruhem na čele.
Dal?í pěkný příklad červenobílého setra z roku 1776
A? do počátku 17 století pou?ívala ?lechta k lovu a honbě tetřívků jak vyplývá z obrazů
Anglické národní galerie psů,jako byli malí ?panielové,jejich? zbarvení je bíločervené a červenobílé ale i jednobarevné.Tito psi byli zmiňováni jako "Couchers"(le?áci),proto,?e
nejdříve na?li zvěř(koroptve tetřívky apod.) pak si lehli čím? zvěř označili (vystavili) a
le?eli tak dlouho ne? přes ně přehodili lovci sítě.Toto bylo vysvětlení proč byli tito psi
více známí jako Setteři nebo stavěcí psi.
Mezi psané záznamy patří rodinné záznamy Mahonů z Galway a Mayo.Tyto záznamy pokrývají období okolo roku 1760 a? 1840.Uvádějí,?e mezi mnoha loveckými rodinnými psy ,vzácně jednobarevnými a silně ocasatými i v?eobecně vět?ími,byli i červenobílí. Současný pan Mahon informoval,?e v dávných dobách byli vzácností psi
jednobarevní.

Střelba pernaté zvěře se stala populární v druhé polovině 18 století a
vy?adovala dal?í rychlé psí rasy.Tento sport(zábava) se stal velmi oblíbený.V Irsku
začalo soustředění na červenobílého setra a tito psi byli pový?eni na vrchol dokonalosti
mno?stvím Irských farmářských rodin.Říkalo se ,?e sportovní irský gentleman se
zaměřil více na setry ne? na Pointry a Křepeláky proto?e se více přizpůsobili krajině.
Pro pří?tích 100 -150 let odli?né druhy Irského setra existují vedle sebe,irský
červenobílý setr,irský červený setr,ka?dý s vlastnostmi,charakteristickými rysy a věhlasní pro svou schopnost ve vyhledávání a vystavování pernaté zvěře a také pro jejich výdr? v poli .
Pan Benet vévoda z Grange vzpomíná na první část 19 století. V roce 1835 vlastnil
světle červenou fenku zvanou Cora,kterou kryl světle červeným psem kapitána Vaughana a potomstvo bylo v?echno červenobílé velké a svalnaté.
Pan Benet pova?oval
plemeno O´Konor a O´Keefe za nejvzácněj?í.Poslední jmenovaný věnoval velkou pozornost udr?ení čistého plemene. Preferoval červenobílé více ne? jednobarevné a říkal,?e jednobarevný(červený) je vzácněj?í,ale je tě??í jej vycvičit ne? červenobílého psa.
Dal?í reference na irské setry jsou k nalezení v dílech Maxwella (1833) a Williama
Youatta(1847) který zmiňuje částečně zbarvené setry jako docela bě?né v Irsku od
Roku 1800.Dal?í gentleman který podporoval chov irských setrů od roku 1835 a?
1865 byl pan John King z Ballylinu.Zaznamenal pokusy o první výstavy konané
v Irsku,zmiňoval se hlavně o přehlídkách v Rorunda Gardens v Dublinu roku 1863,
kde mnozí majitelé vystavovali červenobílé setry.Je dostačující evidence důkazů,?e původní irský setr byl červenobílý a ?e jemná mahagonová červená barva byla vzácněj?í z obou.V té době chovali lidé psy v?ech ras jen pro jejich dobré lovecké kvality a je
odůvodněné předpokládat ,?e majitel který mněl mimořádně výborného červeného psa
a jeho soused stejně nebo je?tě lep?í červenobílou fenu mněli dobrý důvod je spojit.
Pan Cecil Moore vypráví o případu čistě červené feny,která byla kryta červenobílým
Setrem a vrhla ?těňata červenobílého zbarvení. Uvádí ?e bílá skvrna na hrudi,tlapkách nebo vzadu na krku se často objevuje u nejlep?ích irských setrů(červených).Pan Moor
mněl mnoho psů včetně slavného Championa Palmerstown,který mněl tenký pruh bílé srsti vpředu a u jeho potomků se opakovalo toto zbarvení.Tento pes zemřel v roce 1880 a jeho preparovaná hlava se stala majetkem klubu irských setrů z Ameriky.
V roce 1882 se zformoval klub Irských červených setrů s tím,?e se zvý?í zájem o červené psy a vyloučil z chovu jinak zbarvené.Oba setři a to červený a červenobílý jsou dosti odli?ní v typu.Červený setr je velmi elegantní líbivěj?í,rychlej?í v poli a červenobílý je méně temperamentní,pomalej?í a lépe ovladatelněj?í-lépe se cvičí.má vět?í výdr? a je důsledněj?í. Je na něm vidět,?e byl cíleně vychován pro práci v poli.
Plemeno Irského červenobílého setra je zaznamenáno v mnoha evropských zemích.Kdy? byla publikována v roce 1878 první kniha "Američan Kennel Club Stud Book" byly tam kategorie pro psy importované z Irska a jejich potomky. Psi s pochybným původem byli klasifikováni jako kří?enci a ostatní setři.Třetí výstava ve Spojených Státech konaná v Chicagské Exposion Building 26 ledna 1876 měla třídy pro oba psy" červeného i červenobílého a i pro tuzemského psa stejných barev.
V roce 1900 přijala Dunlopská lodní společnost jako svou obchodní značku obrázek červenobílého setra a vyobrazila je na svých lodích.Společnost registruje hodnotu výběru Irského červenobílého setra jako loga pro dobré jméno a za vytrvalost rasy v Kanadě.
A? potud historie podle klubového archivu" IRISH RED AND WHITE SETTER CLUB OF GREAT BRITAIN"